Pontiac GTO

Pontiac GTO (hlavně nečti poňťák žíttíjou) je jedna ze zásádních amerických kár. Vymysleli to chlapci z firmy GM, lépe řečeno z Pontiac Division of General Motors. Vyráběli ho v letech 1964-74. Auto vzniklo tak, že pánové z Pontiacu vzali šasi z Pontiacu Tempest, přidali náhon na zadní kola a vložili do toho 6,4 litrový V8 motor. Zajímavé je, že Pontiac GTO nebyl chycen do pasti amerického zlozvyku - postavíme auto a pak ho uděláme jako sedan, coupé, dodávku a ještě dalších asi deset tisíc dalších karoserií. Pontiac GTO byl vždy dvoudvéřový vůz. No, zbývalo jim ještě najít pojmenování pro tento kousek. Tak se zamysleli a jméno bylo na světě. Inspirovali se vynikajícím Ferrari 250 GTO a převzali právě tu GTO část. GTO znamená Gran Turismo Omologato, neboli homologační speciál. To jest auto, které je schváleno k používání v závodech jest. Aby sériové auto prošlo tímto procesem, musí mít úplně jinak vyřešené bezpečnostní prvky, motor, podvozek atd. Nicméně tento název vzbudil nejen v Itálii, ale hlavně u italské menšiny v USA a celkově ve světě fanoušků Ferrari velké rozpory a skalní fandové a puristé ho označovali za svatokrádež. Blbci. Jo a ještě jedna zajímavost. V celém desetiletí výroby Pontiaců se nestalo že by snad byl nějaký rok okraden, protože Pontiac GTO byl faceliftován každý rok, takže existuje 11 verzí starého GTOsona.

1. generace 1964 -1967

          Pontiac GTO první generace je charakteristický hlavně svým předkem a světly, která má na každé straně po páru svisle nad sebou. 1. generace se vyráběla na mnoha místech, třeba Fremont, CA, Baltimore, MD, Framingham, MA a Kansas City, MO. Višničkou na koláči je pak výrobna ve městě Pontiac, MI - domovu značky Pontiac. Město a vlastně i značka se jmenují podle indiánského vůdce Chiefa Pontiaca z kmenu Odawa. Auto z roku 1964 se dalo pořídit už za $4500. O rok později byl vůz prodloužen o celých 3.1 inchů, ale přibral okolo sta liber. Také palubní deska byla vylepšena možností přikoupit si lépe čitelný tachometr a budík s tlakem oleje za cenu $86.08. V roce 1966 se Pontiac usilovně snažil prorazit s kampaní GTO Tiger, ale lidé autu začali přezdívat Goat. Na značce tohoto exempláře se nachází příznačné 65 GOAT. Znalec jistě zaznamená, že značka je nejspíše z Idaha. 

          
2. generace 1968 -1973

          

          GTO druhé generace prodělalo docela zásadní změny v designu. Světla už nebyla žertovně nad sebou, ale jen vedle sebe. Ta prostřední přepážka na masce chladiče se ještě zvýšila. Naprosto nemožná je verze z roku 1972 (ta černá metalíza). Rámy chladiče tam totiž tak vystouply, že auto vypadá jak ufuněný mravenečník. Co se týká výkonnostních úprav, do nabídky se dostal 7,5 litrový osmiválec s válci do V. Tento vůz se vyráběl v mnoha vidlákovech, kromě už jmenovaných fabrik se ještě přidaly továrny v Atlantě, GA, Arlingtonu, TX a kanadská továrna v Oshawě, ON. Jak je vidět, Pontiac Division si vybírala jen opravdové díry a zapadákovy, takže GTO bylo vyráběno v samých kůlnách a kolnách.

3. generace 1974

          Třetí generace se vyráběla jen pouhý jeden rok. Připomeňme si dobu. V AC/DC se stal zpěvákem Bon Scott a vydali australskou verzi alba High Voltage. Nějaký Rubik z Uherska Maďarské lidové republiky vynalezl barevnou kostku a pak ji pojmenoval sám po sobě. Lynyrd Skynyrd vydali singl Sweet Home Alabama. Ale zpět k autu. V porovnání s předchozími modely to bylo úplně směšné. Jediný motor v nabídce byl 5,7 litr - samozřejmě V8. Bylo možné přiobjednat si závodní GTO balíček. Za svých těžce vydřených $461 jste dostali třírychlostní manuální převodovku, pevnější zavěšení náprav se stabilizátory, otvor sání vzduchu na kapotě, lepší mřížku chladiče, kola a zpětná zrcátka, a co je hlavní, několik znáčků GTO.

Celkově se to určitě vyplatilo. 

          
Chlapci z Pontiacu se i přes nízké prodeje snažili o další generaci, ale až do roku 1999. Při Detroit Auto Show byl odhalen nový koncept GTO. Byl to ale jen experiment, neměl motor.

4. generace 2004-2006

         V roce 2004 byla v USA vypuštěna čtvrtá generace. Vyráběla se v Austrálii na platformě Holdenu Monaro, pro britské vlastence Vauxhall Monaro. Čtvrtá generace je designově celkem povedená. Ucelený styl byl v roce 2005 ještě vyladěn přidáním páru otvorů sání na kapotu. Celkově se těchto Pontiaců prodalo jen asi 40 000. Jinak na obrázku s černým exemplářem z roku 2005 je jasně vidět, že auto stále budí zvídavé pohledy, a také že je vhodné pro seniory. Poslední GTO sjel z australské výrobní linky 14. června 2006. Byla to legenda.